Přeskočit na hlavní obsah

Mlíko na mozku, aneb má laktační demence!

Milé ženy, muži, děti a čtenáři vůbec ... jsem kojící matka a nestydím se za to! Nicméně za to, že z ničeho nic mám problém dát dohromady kloudnou větu, už trošku ano.

https://www.flickr.com/photos/robysaltori/4803293751/in/photolist-8js8Tv-57v2MM-a64co1

No abych byla upřímná, už nemohu říct, že je to z ničeho nic ... kojím už od léta 2014, ale teď s narozením druhé dcery si objektivní 'zblbnutí' mnohem ostřeji uvědomuji. Zvlášť proto, že z první vlny jsem se po nějaké době pomalu vzpamatovávala a 3 roky v čistě mateřském světě - plínek, mlíka, blinkání a kakání apod. už i mě tak nějak stačí ;-) ... a ejhle ono jsem si to tehdy nenamlouvala ... ona se ta mozková kapacita s narozením dítěte opravdu dočasně snižuje.

Na druhou stranu je to krásná příležitost se bavit tím, co z vás leze ;-).

Například jako tehdy, když jsem jela vlakem do Brna. Manžel kamarádky se mě ptal, kde budeme s Feliciou spát. Já na to, že u kamarádky, ale vůbec jsem si nemohla vzpomenout na jméno čtvrti, ve které bydlí. Po troše lámání si hlavy jsem mu úplně bezradná, prozradila, že je to něco jako 'zadek'. Koukal na mě trochu udiveně a nevěřícně, ostatně mě samotné to přišlo trošku na hlavu, že tak by přece nikdo žádnou čtvrť nepojmenoval. Celou záležitost jsme uzavřeli a pokračovli v jiných tématech.
Když jsem nasedla do tramvaje a hlasatelka začala hlásit stanici 'Nádraží komín' začala jsem se hlasitě smát. Aha, tak ta čtvrť se jmenuje 'Komín' ... a ta zadková asociace!? Poslední rok po své starší dceři požaduji, aby udělala 'komín', když jí chci kvalitně utřít zadek.

Doufám, že jsem vás pobavila, jako tehdy sebe!

Co z toho tedy vyplývá ... buďte schovívaví vůči svým kojícím partnerkám, kamarádkám a vůbec všem ženám - matkám. Pokud říkají nesmysly, pletou si slova, motají dohromady přísloví, pak prostě část z jejich mozkových závitů je prostě unavená z tvorby mléka, vyměňování plínek nebo podávání instrukcí k použití nočníku či znakováním zvířátek se svým batoletem ... to vše je součástí rozvoje pokladu, kterými naše děti jsou ... a to podle mě za trošku té dočasné demence stojí.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

5 pilířů šťastného šestinedělí

Narodilo se miminko. Z partnerů se stali rodiče. Udělali vše pro to, aby se připravili na porod. Napnuli všechny své síly, aby toho tvorečka přivedli na svět. Ale co s ním teď! Všechno je možná trošku jinak než si představovali a rozhodně nic není jako dřív! Ráda bych Vám představila svůj článek, který vyšel v časopise RODIČE 3/2018. Často se stává, že si rodiče ohledně šestinedělí dopředu zjistí a zajistí jen nějaký doporučený seznam věcí, nábytku a oblečků. Je to pochopitelné, protože porod se zdá jako velký vrchol. Nicméně porod je teprve začátek. Asi tak jako na velkých horských drahách nejprve spousta motorů vystrká vozík do toho nejvyššího bodu a teprve pak začne ta pravá jízda. V případě matky ji navíc okoření dávky hormonů, kterými jí její tělo tak trochu nekontrolovaně motá hlavu. Naštěstí existují záchytné body, které mohou pomoci tu jízdu zvládnout bez úhony. Možná vás ale překvapí, které to jsou. Důvěřujte mateřskému mozku! V angličtine existuje termín Baby brain - na

Berenika, nová občanka - aneb rodina je základ!

Je to už 2 a půl roku, co jsme byli pozvaní na vítání občánků se starší dcerou a stejnou dobu od toho, kdy mého muže od nás separovali. Píšu to sice trošku bombasticky, ale manžel z celé té události byl dost zklamaný.   Abyste tomu rozumněli, celé vítání občánků v našem městě má velmi jasně danou procesní strukturu a to: 1) maminky s miminky si zavolají zvlášť a usadí je v jedné části obřadní síně a postupně je fotí a natáčejí 2) tatínky a případné další diváky usadí stranou 3) úřadnice, metrnice, hlídá, aby byl dodržován protokol a zahájí řeč některého ze zastupitelů maminkám 4) poté jsou volány maminky (a doprovod), aby se došly podepsat do pamětní knihy, nechaly svá dítka vyfotit v kolébce a převzaly si květinu a dáreček - v rámci zefektivnění celého procesu, však na jednotlivých stanovištích maminka a tatínek nejsou společně a odchází si sednout každý zpět na své místo v jiných částech sálu. Otázka však zůstává, kde že je ta 'rodina=základ státu'. Takto to spíš

Dula: Pomocnice a společnice - Laura Gutmanová

"Přijala jsem jako osobní výzvu vyškolit ženy, které se chtějí stát dulami a poskytovt citovou a duchovní podporu šestinedělkám a zároveň přispět k utváření kolektivního ženského povědomí, abychom si my ženy uvědomily, že konkrétní pomoc a účinné doprovázení obdobím šestinedělí není žádný luxus, ale naopak priorita, na níž máme všechny nárok. "* Takto Laura Gutman ve své knize Mateřství a setkání ženy s vlastním stínem, komentuje poporodní dulení. obrázek: Open od Molly Sabourin Dále popisuje práci poporodní duly takto: " Dula by měla být schopná pomáhat šestinedělce v její domáctnosti, být připravena na to, že půjde o delší časové období a být citově natolik otevřená, aby se bylaschopná vypadit na vnitřní vlnovou délku novopečené maminky. Dula by měla přednostně pečovat o vnitřní svět matky, k němuž nemá předem žádná vodítka a kromě toho jí pomáat uspořádat vnější svět, který se matce v tomto období jeví jako chaotický. Především poskytu