Je to už 2 a půl roku, co jsme byli pozvaní na vítání občánků se starší dcerou a stejnou dobu od toho, kdy mého muže od nás separovali. Píšu to sice trošku bombasticky, ale manžel z celé té události byl dost zklamaný.
Abyste tomu rozumněli, celé vítání občánků v našem městě má velmi jasně danou procesní strukturu a to:
1) maminky s miminky si zavolají zvlášť a usadí je v jedné části obřadní síně a postupně je fotí a natáčejí
2) tatínky a případné další diváky usadí stranou
3) úřadnice, metrnice, hlídá, aby byl dodržován protokol a zahájí řeč některého ze zastupitelů maminkám
4) poté jsou volány maminky (a doprovod), aby se došly podepsat do pamětní knihy, nechaly svá dítka vyfotit v kolébce a převzaly si květinu a dáreček - v rámci zefektivnění celého procesu, však na jednotlivých stanovištích maminka a tatínek nejsou společně a odchází si sednout každý zpět na své místo v jiných částech sálu.
Otázka však zůstává, kde že je ta 'rodina=základ státu'. Takto to spíš působí jako soustředění chovných samic a předání cukříku a pochvaly a tatínkové, hold tam někde u toho taky asi jsou. Můj muž se cítil velmi dotčený a vadilo mu, že si nemohl tuto událost užít řádně společně s námi.
Po obřadu měl nepříjemný rozhovor s paní protokolářkou, která jeho výtky nesla velmi nelibě. Nakonec i podával oficiální stížnost a podnět na změnu protokolu.
Při tomto prvním vítání občánků, jsme následovali pokyny a byli skoro úplně poslušní. Jakou to ale zprávu tím úřad vysílá rodinám? Rozhodně tatínkům nedává pocit, že se s nimi počítá. Maminku vytrhává z rodiny a ta tak zůstává sama s miminkem - jakoby toto rozdělení mladá rodina nezažívala dost v běžný den. Nemluvě o starších, nicméně malých, sourozencích, kteří už se i bez úředního protokolu musí vypořádávat s novou realitou přítomnosti sourozence a teď ještě maminka musí sedět z nějakého abstraktního (a hloupého) důvodu o půl sálu vedle.
Poskytli jsme úřadu zpětnou vazbu a dostalo se nám pozitivní odpovědi. Údajně byl postup změněn a tak jsme se těšili na další vítání občánků s druhou dcerkou, ale to už je nový příběh.
Abyste tomu rozumněli, celé vítání občánků v našem městě má velmi jasně danou procesní strukturu a to:
1) maminky s miminky si zavolají zvlášť a usadí je v jedné části obřadní síně a postupně je fotí a natáčejí
2) tatínky a případné další diváky usadí stranou
3) úřadnice, metrnice, hlídá, aby byl dodržován protokol a zahájí řeč některého ze zastupitelů maminkám
4) poté jsou volány maminky (a doprovod), aby se došly podepsat do pamětní knihy, nechaly svá dítka vyfotit v kolébce a převzaly si květinu a dáreček - v rámci zefektivnění celého procesu, však na jednotlivých stanovištích maminka a tatínek nejsou společně a odchází si sednout každý zpět na své místo v jiných částech sálu.
Otázka však zůstává, kde že je ta 'rodina=základ státu'. Takto to spíš působí jako soustředění chovných samic a předání cukříku a pochvaly a tatínkové, hold tam někde u toho taky asi jsou. Můj muž se cítil velmi dotčený a vadilo mu, že si nemohl tuto událost užít řádně společně s námi.
Po obřadu měl nepříjemný rozhovor s paní protokolářkou, která jeho výtky nesla velmi nelibě. Nakonec i podával oficiální stížnost a podnět na změnu protokolu.
Při tomto prvním vítání občánků, jsme následovali pokyny a byli skoro úplně poslušní. Jakou to ale zprávu tím úřad vysílá rodinám? Rozhodně tatínkům nedává pocit, že se s nimi počítá. Maminku vytrhává z rodiny a ta tak zůstává sama s miminkem - jakoby toto rozdělení mladá rodina nezažívala dost v běžný den. Nemluvě o starších, nicméně malých, sourozencích, kteří už se i bez úředního protokolu musí vypořádávat s novou realitou přítomnosti sourozence a teď ještě maminka musí sedět z nějakého abstraktního (a hloupého) důvodu o půl sálu vedle.
Poskytli jsme úřadu zpětnou vazbu a dostalo se nám pozitivní odpovědi. Údajně byl postup změněn a tak jsme se těšili na další vítání občánků s druhou dcerkou, ale to už je nový příběh.
Komentáře
Okomentovat