Milé čerstvé maminky, tatínkové i vy všichni ostatní, stalo se něco převratného! Narodil se člověk! S ním jeho matka, otec, sestra či bratr ...
Bez ohledu na to kolik času jste předem věnovali, nebo naopak nevěnovali, přípravám, realita je prostě mnohem hustší než představy. Radost silnější, smutky hlubší, hormony divočejší. A zejména naše strachy a obavy jsou větší.
Narození dítěte, ať chcete nebo nechcete, je zkouškou víry. Pro matku víry v přírodu (případně doktory a techniku) v miminko a v sebe samu. Pro otce víry v matku, dítě a sebe. Porodem tato zkouška víry nicméně teprve začíná. Porod se prostě stane, miminko si svou cestu na svět najde v zásadě bez ohledu na to, jak moc tomu my či doktoři pomáháme či bráníme. Ona křehkost však přetrvává i v prvních dnech až týdnech po narození miminka. V touze zajistit svému pokladu to nejlepší, pochybujete, tápete a prožíváte jedno 'poprvé' za druhým. A zvlášť, pokud Vás rodiče zvykli věřit více autoritám než sami sobě, jste v nebezpečí manipulace.
Proto je tak důležité, aby sestry a doktoři na oddělení šestinedělí byli k čerstvým maminkám citliví. Proto je tak důležité, aby tchyně, sestry či dědečkové pomohly nové rodině najít sebejistotu a klid. Proto je tak důležité, aby podpůrné osoby opravdu podpořily novopečené rodiče v jejich kompetencích. Proto je jedním z hlavních úkolů poporodní duly, věřit ženě a její intuici a pomoci jí i jejímu partnerovi znovu najít svou sebedůvěru.
Přeji vám, abyste si mohli dopřát 'být v šoku' a vychutnat si to vytržení a vzrušení, které s narozením dítěte přichází. Dává vám příležitost bezmezně propadnout vašemu miminku a načerpat sílu na to, abyste společně v životě překonali cokoliv.
Komentáře
Okomentovat